Animované filmy

 Vstříknout život do žil nečemu, jako je osobní automobil, to není možné, pomyslel by si člověk, než by shlédl poslední film legendárního Pixaru. Pomyslel jsem si to i já a poprvé v za krátkou pixarovskou historii na stříbrných plátnech jsem se zalekl možnosti, že transformace aut do živých postav, které by tvořily nosný pilíř příběhu, se stane studiu osudnou. A přece jsem se mýlil.

Filmy o zdánlivě nezkrotných rebelech, kteří pod tíhou láskou ztěžklého srdce podlehnou dobráctví - přesně ty byly předlohou pro hlavní příběhovou linii Aut. Mohlo by se to zdát nadnesené, ale přesně to měli tvůrci v úmyslu. Zdánlivě zajímavý příběh navléknou na klišovitou kostru, aby dokázali, že i s malým kašpárkem se dá hrát veliké divadlo. A samozřejmě se jim to povedlo. Blesk McQueen, závoďácké auto, připomíná přesně ty hrdiny, které známe z videopůjčoven - namyšlení fakani, kteří v životní cestě narazí na bandu dobráků. Postupně si začne uvědomovat, že vítězství není všechno a přátelství je nepostradatelné. Pro někoho by se mohl zdát takový scénář jako podpásovka, protože je vyloženě ubohoučký, svůj základní úkol ale splňuje - z filmu plyne poučení a to jak pro děti, tak dospělé. Klasické pohádkové schéma se tak potkává s se schématem starších filmů pro dospělé, jak ostatně u pixarovek máme ve zvyku.

 A právě ona auta jsou jediným faktorem, který dělá film vyjímečný. Ze začátku jde o zvyk, protože ať se animátoři snažili sebevíc -a úspěšně- , zprvu si divák na sledování mluvících Aut jentak nezvykne, přecejen jde o něco, co s námi moc často nemluví a narozdíl od zvířat se to ani neumí samo hýbat. Máme auta prostě zafixovaná jako něco, co je neživotné. Pixarákům se ale s postupnou stopáží daří tyhle bariéry bourat, aníž by ubírali na tempu. To je přímo vražedné. Hned na začátku na závodním okruhu, kde motory duní ostošest a hudba trhá ušní bubínky, se totiž film rozjede do otáček, za jaké by se nestydělo ani Luigiho oblíbené Ferrari. Je pravda, že víc už nepřidá a začne pomalu jen polevovat, nic to ale nemění na tom, že Auta si udržejí svůj spád až do konce.

Ať už jste dospělí, nebo malé děti, zaručeně vás zaujmou postavy, které jsou hlavní chloubou snímku. Nejedná se jen o Bleska, jako ústřední postavu, tvůrci se drželi zaběhlých charakterizací i u ostatních postav - temperamentní ital, správňácká právnička, tajemný doktor, který se ukáže být někým jiným, než je, nebo veselý domorodec, který ze všeho nejvíc připomíná model z vrakoviště - a přesto se stane nejlepším přítelem nablýskaného Bleska. To už jsme viděli tolikrát a přece nás to v 3D pojetí Aut zahřeje u srdce. Díky bohu také za kvalitní dabing - ačkoliv si s anglickým nezadá, v podání Jana Krakča, Kateřiny Brožové, nebo Petra Novotného vyznívají gagy stejně podmanivě, jako by je říkali Owen Wilson, Bonnie Hunt, nebo Lary the Cable Guy.

  a závěr samozřejmě povinně musím zmínit animaci, která je jako vždy naprosto excelentní. Kromě perfektního technického zpracování ale potěší i drobnůstky, jako jsou skalní masívy ve tvaru kapot dnes už klasických automobilů. Odlesky slunce, odrazy na blatníkách, to vše je oku lahodící bomba, která nemá v dnešní animaci konkurenci. Suma sumárum jsou Auta filmem, který potěší krom dětí i dospělé, kteří si zopakují příběhovou koncepci, jakou už znají nazpamět, v trochu jiném světle. Děti si užijí legrační postavičky, vytříbené vtipy a spousty krásných odpoček od vyprávění, které nejen že zdůrazňují sílu příběhu, ale také morální hodnoty. Právě díky tomu si divák z Aut odnáší i určitá morální poselství. Nebudu říkat, že Auta jsou nejlepší pixarovkou - zdaleka ne, k dokonalosti jim ale chybí jen maličko a kdyby se mě dneska někdo zeptal, jaký film bych mu za tento rok doporučil, Auta by byla na prvním místě. A to už něco znamená.