Animované filmy

Mýval R. J. (Ár Džej) chtěl ukrást medvědovi Vincentovi jeho zimní zásoby jídla a dopadlo to tak, že naložený vozík rozprášil kamion po silnici. Vincent dal R.J.ovi ultimátum, že jestli do týdne nesežene všechno jídlo znovu, pak se sám R. J. stane jídlem. Mývalovi tedy s ohledem na smrtící uzávěrku (už vím, proč se tomu v angličtině říká deadline) nezbývá než přesvědčit jiná zvířátka ke spolupráci. Parta, čítající frenetického veverčáka Hammyho, simulantské vačice Ozzieho a Heather, věčně nakrknutou samičku skunka Stellu, pětičlennou rodinku dikobrazů a opatrnického želváka Verna, vyhlíží jako dobře manipulovatelné stádečko. Tihle bobulo- a lýkožrouti rádi podlehnou svodu předměstských popelnic a lednic, nacházejících se kousek za živým plotem…

3D animáky od společnosti DreamWorks stály vždycky hodně na citacích a parodii. Shrek 1 a 2, Příběh žraloka i Madagaskar sice mají jakousi dějovou kostru, ale víceméně jen ověšenou scénkami, které s různou mírou vtipnosti parazitují na jiných filmech. A pokud se v nich vtip někdy mění v třeštění, přestává to dokonce být i zábava a z vynalézavé macourkovštiny se stává pitvořivá troškovina. DreamWorks tedy ztrácí na Pixaru (Příběh hraček 1–2, Hledá se Nemo, Úžasňákovi) v oblasti vypravěčství, ale na druhou stranu to vyvažuje cynickým nadhledem, který dětem vštěpuje, „když se na konci polepšíte, můžete být předtím otravní parchanti“. Nevím, jak vy, ale kdo se cítí být plastovou hračkou, malou rybičkou nebo superhrdinou, zvlášť pokud jsou všichni takoví ušlápnutí? Avšak spratkovství, to je stav duše společný všem, kteří ještě chtějí vyvádět a blbnout, a tato touha přibližuje animovaný film od epiky znovu k raubířské grotesce. Souboj dvou animátorských gigantů je tak soubojem dvou stylů a dvou ideologií. Nový dreamworksovský animák Za plotem v tomto světle vyhlíží jako něčem typický a v něčem atypický produkt své výrobní společnosti. Téměř necituje a vlastně ani nic neparoduje, má dobře vygradovaný příběh, jasné motivace postav a přitom je oslavou anarchie a obžerství. Kdybych ho měl k něčemu přirovnat, bude to z těch známějších titulů nejspíš Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka a z těch méně známých skvělá japonská anime Pom Poko (1994), která nabízí o něco komplexnější svět, více fantazie a poetiky a mnohem méně bombastičnosti. Z prvního snímku si Za plotem bere nadsazenou akci a z toho druhého „mývalí“ zápletku o tom, jak lesní zvířata musejí proniknout do lidských příbytků, aby přežila krutou ekologickou situaci.

Výsledkem je animák, který po etapě narychlo spíchnutých produktů baví děti, dospělé i teenagery, má spád a je bez výrazných hluchých míst. Stále je to sice kolektivní, a tudíž v mnohém schematický výrobek a ne dílo autora s originální vizí, ovšem, a to je nutné zdůraznit, nehraje si na nic lepšího. Svou konzumnost si totiž tento film dokonale uvědomuje a dokonce ji i vtipně zapojuje do struktury příběhu. Je to zároveň reklama i kritika fast foodu a tzv. odpadového jídla, jehož koloběh v potravinovém řetězci má rozměry náboženského mystéria. Za plotem je svou hustotou gagů předurčeno k opakovanému domácímu sledování, a snaží se proto i co nejvíce upozorňovat na domov, rodinu a domácí kino. Oslovuje nás jako hravá individua, která ale nakonec chtějí někam patřit, ať už do rodiny filmových znalců nebo do okruhu blízkých lidí, s nimiž si vychutnáme nejenom zvuk THX a popcorn, ale zakoušíme i citovou blízkost. A není vlastně důvod, proč si to nedopřát. Dabing se povedl (i když škoda, že nemůžeme slyšet původní hlasy Bruce Willise, Steva Carella, Williama Shatnera, Nicka Nolteho či Avril Lavigneové), grafika je ohromně roztomilá a zatím nezastaralá a vůbec celý snímek je tak nějak globálně všeobjímající. Což naznačují i výborné vtipy s vesmírnou perspektivou, kdy jsou dopady činů titěrných tvorečků pozorovatelné i z orbitu planety Země. Nelze než doporučit ke zhlédnutí.